historik a politik

Logo TOP 09Kancelář Č. Budějovice:
Lannova 238/2, 370 01  České Budějovice
tel.: 733 773 708

Napište

Kancelář PrahaKancelář Praha:
PSP ČR Sněmovní 4
118 26  Praha 1
tel.: 737 209 732

Napište

Téma vzhledu

Protiruské sankce

Veřejná kontrola zpravodajských služeb

Ve čtvrtek 1. září 2016 proběhl v Poslanecké sněmovně seminář na téma veřejná kontrola zpravodajských služeb.

Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych se vás pokusil seznámit se svými důvody, proč nemohu podpořit předložený návrh o elektronické evidenci tržeb.

Facebook

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přežil nacismus i útok zlodějů. Návraty zvonů spojují srdce

Zdeněk Bezecný

sedmicka.cz České Budějovice, 10. Dubna 2012   


Člověku jsou blízké proto, že i ony mají srdce. Hlas zvonů tak nekončí v uších, ale rozechvívá nitro. Díky Boršovu nad Vltavou jsou teď jižní Čechy o jeden takový hlas bohatší. 


Bývají to ty nejkrásnější obecní slavnosti. Většinou začínají tím, že ke kostelu přijede vůz tažený koňmi s mimořádným nákladem. Nablýskaným a nazdobeným zvonem. Zaznějí vzletná slova, vzpomínky a modlitby. Pak lidé zvon obklopí, pohladí si jeho reliéfy a někteří vytáhnou z kapsy kladívka, aby si soukromým ťuknutím poslechli zvuk předtím, než hasiči dají poklad do věže či zvonice. 


Podobně tomu bylo v sobotu v Boršově nad Vltavou, kde si osmdesátikilogramový zvon svatého Jana Nepomuckého svým dramatickým osudem vysloužil označení poklad. Poprvé ho Boršovští zavěsili v roce 1887, podruhé roku 1945 a letos potřetí. Mezitím ho dvakrát našli jako poklad. Jednou byl ve stodole pod slámou ukrytý před nacisty a podruhé v poli, kam ho uložili zloději. “Jako by ho neviditelná ruka zdržovala, aby plnil svou základní funkci,” poznamenal farář Karel Hampl. 


Tím dojemnější byl současný třetí návrat do dřevěné zvoničky v Boršově-Poříčí. Odehrál se přesně v den, kdy před sedmdesáti lety museli lidé za protektorátu vybrané zvony odevzdat s vidinou, že je Němci roztaví a poslouží válečným účelům. 


Františku Štikovi bylo tehdy patnáct a vůbec netušil, že jeho tatínek s tehdejším starostou tento zvon zakopali ve stodole a zasypali jetelem a slámou. “Byla to odvaha, ale také velká opovážlivost, protože tehdy šlo skutečně o život. Proto o tom tatínek nikomu nic neřekl. Až v květnu roku 1945 mi povídá, pojď, vyneseme slámu ze stodoly. Čekalo mě ohromné překvapení,” vzpomínal pětaosmdesátiletý muž a nedokázal se ubránit slzám. Teď byl prvním, kdo zvon po jeho snad už definitivním zavěšení rozezněl. 


Tentokrát dostala památka pocházející ze zvonařské dílny Perner a syn speciální ocelové prsteny, které jí snad konečně dopřejí trochu klidu. Loni v dubnu totiž tento zvon ukradli zloději. Zřejmě na objednávku. Za pět set eur ho prý prodali Rakušanovi a ten ho dál prodal do Švýcarska. 


Všichni si mysleli, že tam stopa končí, o to větší byl pak jejich údiv. Někdo spatřil časně ráno na nedalekém poli auto a muže, jak nakládají předmět, který tam byl předtím zakopaný. Když přijeli policisté, našli auto se zvonem a v březnu ho vrátili obci. 


“Případ ještě není úplně došetřený, ale hlavní je jeho šťastný konec dokazující, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě,” konstatoval starosta Boršova nad Vltavou Jan Zeman. 


Historik a poslanec Zdeněk Bezecný vypozoroval, že útoky na zvony se dějí vždy, když je doba nepříznivá. Poslední krádež dal do souvislosti se současnou krizí hodnot. “Snad je symbolické, že se zvon teď povedlo zachránit,” věří Bezecný. 


Zvon na Březníku přivedl muže domů 


Návraty zvonů tam, kam patří, jsou naštěstí v posledních desetiletích časté. Bývají spojené se silnými příběhy, hlavně z válečných dob, kdy se z nich odlévaly zbraně, ale i z let pozdějších. 


“Lesní rada Vojtěch Kaizler z Dlouhé Vsi mně a mému muži v padesátých letech předal zvon, abychom ho ukryli před komunisty, kteří by ho zničili. Položil mi ho k nohám a říkal, opatrujte ho, přijde jednou doba, kdy ho budete moci vrátit tam, kam patří,” vzpomínala před čtyřmi lety v bývalé hájovně na šumavském Březníku šestaosmdesátiletá Emilie Vrabcová s vděčností, že se jí podařilo splnit slib a cennost ochránit po celých sedmapadesát let. 


S manželem a dětmi žila na Šumavě do roku 1951. Pak se dvakrát stěhovali a třicetikilový předmět putoval s nimi. Ač měli nabídky, neprodali ho. Zvon na Březníku sloužil v drsných horách k varování obyvatel, že je špatné počasí, takže je třeba pospíchat do bezpečí. Paní Vrabcová k němu měla i citové pouto. 


“Jednou padla taková ta zelená mlha, co o ní psal Klostermann. Muž nebyl doma, snažila jsem se mu jít naproti, ale kvůli počasí jsem se musela vrátit. Začala jsem proto zvonit, a to ho zachránilo. Zaslechl zvuk, podle něj se zorientoval a našel cestu domů,” líčila historku jako z románu. 


Stavení, ve kterém Vrabcovi kdysi žili, dnes slouží jako infocentrum Národního parku Šumava a vrácený zvon je jeho ozdobou. “Je dobře, že ho dali na střechu do nově postavené věžičky, aby nelákal nenechavce,” podotkl Radek Lunga, který má v roli diecézního kampanologa pro Biskupství českobudějovické o tématu dobrý přehled. 


“Každý zvon je individualitou, neexistují dva zvukově úplně stejné, stejně jako neexistují dva stejní lidé. A za každým zvonem je možné najít příběhy. Toho, kdo ho pořídil, zaplatil, vyrobil či kdo mu roky sloužil jako zvoník,” shrnul Lunga.